To není mé jméno

9. března 2017 v 18:08 | Adrian |  Trans věci
Ležím v posteli, úplně namol. "Tys něco pila?" ptá se mamka. Jo, pil jsem, docela dost. Už je mi osmnáct tak už můžu. Začnu kecat o všech kravinách, který mě napadnou, alkohol vážně rozvazuje jazyk. Mluvím o Jayovi, o jeho očích a floofy vlasech a jak si dává ruku před pusu, když se usmívá protože nemá rád svůj úsměv. Mám ho tak rád.

Nemotorně se posadím. Všechno se točí. Potřebuju na záchod. Táta přispěchá k posteli a podpírá mě, když se pomalu vleču k záchodu.
"Tak pojď ty Jayi." říká cestou.
"Nejsem Jay, jsem Adrian." odpovím s těžkým jazykem.
"No jo ty Jayi."
"Adrian."
Ticho.

Doplazím se k záchodu a zavřu za sebou dveře. Ještě nikdy nevyslovili mé jméno, ignorují ho. I na dort k osmnáctým narozeninám mi mamka napsala mé staré jméno, i když tam nemusela psát vůbec žádné. Ale to nejsem já. Už ne. Jsem Adrian. A záleží mi na tom.

To jméno je pro mě tak důležité. Mohl jsem si vybrat jakékoliv jméno na světě a já si vybral tohle. A že mi to trvalo. Ano, zkusil jsem i jiné a trvalo měsíce, než jsem se konečně rozhodl. Má pro mě význam, připomíná mi vodu a modrou barvu. Bylo to jméno jedné z postav, které jsem vytvořil jako prostředek, kterým jsem se vyrovnával s homofobií a strachem ze všeho, co jsem cítil. První člověk, který mě jím kdy oslovil, byl první kluk, do kterého jsem se zamiloval jako kluk do kluka.

Vím, že je to jméno bizarní, že ho v česku má snad jen 30 lidí, že není ani moc používané kdekoliv jinde ve světě. Nevzdám se ho. Protože to jméno jsem já a já už nikdy nechci být nikým jiným než klukem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Svatá celebrita Svatá celebrita | E-mail | Web | 14. května 2017 v 7:27 | Reagovat

NEKRÁST, NELHAT, ASKETISMUS, NENÁSILÍ, SKROMNOST, POKORA, MOUDROST, PRACOVITOST, ČISTOTA, OTEVŘENOST

Koho chléb jíme, tomu i otrocky sloužíme

Vše co lze prodat, to se zde prodává, žijeme v tržní konzumní kultuře, ve které prodáváme tělo a duši tomu kdo má zde peníze, jsme otroci dluhů a smluv. Lež je sladká a pravda je hořká, lidová moudrost je zrcadlem, do kterého se ubožáci neradi dívají, protože v tomto zrcadle spatří to, že jsou otroci toužení po; výhodách, jistotách, moci, popularitě, bohatství, autoritě, kariéře, lásce, atd. z toužení se stalo pekelné soužení a následkem je konzumace slivovice a cigaret. Nesmíš spáchat sebevraždu, protože jsi majetkem toho kdo si tě koupil, pokud spácháš sebevraždu tak ten kdo tě vlastní přijde o svoje vlastnictví, díky kterému se má on velmi dobře.

Otroctví nezaniklo, jenom se přizpůsobilo nové digitální době, tak jako se zde chřipka neustále přizpůsobuje, a tak na chřipku umírá neustále mnoho lidí. Z utrácení za luxus poznáváme pravé otrokáře, pravý otrokář má zde sekretářku a služebního řidiče o tom to je, máte v demokratických volbách možnost si zvolit nové otrokáře, pokud by volby mohli eliminovat konzumní otroctví, tak by otrokáři volby logicky zakázali! Proč si mě žádná celebrita nechce přidat na Facebooku do přátel, a nabízejí se mě k přátelství jenom samí ubožáci s nulovou hodnotou, o tom to je, že ten kdo se dobře před ubožáky utajil v daňovém ráji, ten si zde i dobře žije.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.